10 tipů rodičům malých hokejistů a fotbalistů pro udržení zdravého rozumu

Mnozí rodiče sní o tom, že se jejich potomek stane sportovní hvězdou. Často pak zapomínají na to nejdůležitější – sport je především o radosti a rozvoji.

1) Hokej a fotbal je zábavná hra, tečka

Pokud tento fakt nebude mít většina češkých trenérů a rodičů v DNA, tak budeme v neustálé smyčce tlaku na výkon, výsledek a budeme produkovat děti se zlomeným sebevědomím.

“Dnešní společnost je založena na tlaku na výkon a proto to tak vypadá.”

Hlavním cílem všech sportů pro mladé je pobavit se. Hokej je ve své nejčistější formě rekreační aktivitou, nic víc. Když děti začnout hrát hokej či fotbal, neznají význam slova „výplata“. Nemají představu o tom, co je smlouva nebo agent nebo proč hráči NHL přestupují z jednoho týmu do druhého. Když si děti poprvé najdou zálibu v hokeji, je to pouze zábava. Velmi často se na tento základní fakt zapomíná a je ztracen mezi tornády ega, politiky a špatným nasměrováním. Když jde do tuhého a hladina stresu stoupá, nadechněte se a znovu a znovu si přečtěte tato 2 slova : R-O-Z-V-O-J, R-O-Z-V-O-J, R-O-Z-V-O-J a Z-Á-B-A-V-A, Z-Á-B-A-V-A, Z-Á-B-A-V-A…

2) Rozvoj je důležitější než výhra

Není to tak dávno, co jsem měl nezáviděníhodný úkol. Musel jsem naslouchat jednomu rodiči, který mi vyprávěl, že jeho 10letý syn celý minulý týden usínal s pláčem, protože dvě střídání za hru musel prosedět na lavičce. Trenér chtěl vyhrát titul a rozhodl se, že pro vítězství udělá vše. Někteří lidé říkají: „Sport je o vyhrávání a když děti musí sedět na lavičce, tak prostě musí. Pokud chcete, aby více hráli, dejte je do jiného klubu.“ Já s tímhle naprosto nesouhlasím. Každý rodič platí za své dítě, které hraje na na jakékoliv úrovni. Hlavním cílem všude stále zůstává rozvoj a zábava. Nejde o juniorský hokej nebo extraligu nebo o profesionály, kde jsou hráči komoditami. Mluvíme tady o 10letých dětech, jejichž tělo i mysl se vyvíjí.

Jako malý jsem vyhrál několik turnajů. Po dvaceti letech si už nepamatuju, kde se ty soutěže konaly a všechny trofeje a medaile jsou už dávno pryč a zapomenuté.

Nestal jsem se tím, kým jsem dnes, protože jsem kdysi vyhrál malou plastovou medaili.

Když je vám 10 let tak vyhrávání není důležité.

3) Neřešte status

Tím nejhorším zažitým názorem v dnešním hokeji či fotbale je, že pokud nehrajete za nejlepší klub či kategorii, tak se už dál neposunete. Slyším to neustále. Rodiče se stresují, protože jejich dítě bylo vyškrtnuto z týmu. Je to posedlost písmeny v reprezentačním hokeji. Je to směšná posedlo statusem.

Pravdou je, že děti se rozvíjejí na různých stupních. Dítě, které vévodí věkové kategorii 7-8letých, nemusí nutně dominovat ve vyšších věkových kategoriích.  Desetiletý hokejový zázrak může z hokeje během tří, čtyř let vypadnout. Většina dětí, která patří ve svém raném věku k těm nejlepším, jsou větší děti, které jsou prostě fyzicky silnější než ostatní. V průběhu pár let je všichni ostatní dohoní a pak to může být někdo jiný, kdo bude vynikat.

Znám příběh kluka, který ve věku 10 až 14 let patřil k “méně talentovaným v prestižním českém klubu.” Většinu této doby jen seděl na lavičce. Vždy byl tím nejmenším dítětem v týmu a vždy měl trenéry posedlé vítězstvím. Hokej však miloval, díky čemuž pokračoval dál, ale viděl i spoustu dětí, ve stejné pozici jako on, kteří to zabalili. Bod zvratu v jeho kariéře nastal, když mu bylo 15 a vyškrtli ho z týmu. Klesl a hrál na nižší úrovni a byl to ten nejlepší rok jeho života. Měl skvělého trenéra, který nechal hrát každého, a on hrál na úrovni, která byla pro jeho tehdejší vývoj perfektní.

Příští sezónu hrál juniorskou kategorii vyšší úrovně a poté následovaly čtyři sezóny ve vyšších soutěžích. Poté získal plné stipendium v USA a hrál v NCAA na Clarksonově universitě a po promoci hrál čtyři sezóny profesionální hokej v ESHL, CHL a v Evropě.

Kdyby tehdy nebyl vyškrtnutý z “prestižního klubu” a nezačal hrát na nižší úrovni, nikdy by se nedostal k tomu, aby hrál na juniorské úrovni a dál. Byla to zkušenost, která mu otevřela oči a změnila jeho život.

„Hrát proti těm nejlepším hráčům z vás nutně nemusí udělat lepšího hráče.“

Je to to samé, jako když přivedete nováčka do NHL příliš brzy. V dlouhodobém důsledku je lepší hrát na úrovni, která je pro vás v daný okamžik ideální a pomáhá k rozvoji vašich dovedností a ke zvyšování vašeho sebevědomí.

4) Nesrovnávejte

Jedna z nejhorších chyb, kterou rodiče v žákovském a dorosteneckém fotbale či hokeji dělají je, že srovnávají svoje dítě s ostatními z týmu. To pouze vyvolává nepřátelství. Je to hrozný následek nejistoty a závisti mezi rodiči, který se často sveze na děti. Je to právě to: „Proč dostává Petr více času na ledě než Honza?“ nebo „Proč začíná při přesilovce zrovna Honzova formace?“. Je to to samé, jako typická žárlivost na pracovišti. Mění se to v paranoiu.  Pokud se jako rodiče budete chovat tímto způsobem, vaše dítě to bude vnímat a bude se neustále srovnávat s ostatními, což velmi škodí jeho sebedůvěře a odvrací jeho pozornost přesně tam, čeho se bojí.

5) Vyhněte se politice

Nenechte se zatáhnout do politiky žákovského a dorosteneckého hokeje. Není těžké získat pověst potížisty a ať už je tato nálepka oprávněná nebo ne, tato pověst bude následovat rodiče i jeho dítě.

Například v Kanadě či USA pro trenéry v kategorii Junior A, je jedním z faktorů při rekrutování a při konečném výběru rodinné zázemí. Na vyšších úrovních se snaží alespoň letmo nahlédnout na možné charakterové rysy. Pokud se rozhodují mezi třemi 16 nebo 17letými hráči, kteří mají téměř stejné dovednosti, potenciál, známky atd. a hodlají investovat peníze, čas a úsilí, pak budou brát vliv rodiny opravdu v potaz. Pokud má jeden z hráčů zpupné, dohadující se rodiče, pak ho téměř okamžitě z výběru vyškrtnou. Je to smutné, ale je to tak.

Tou poslední věcí, kterou trenéři na vyšších úrovních hokeje chtějí, je přivést dítě, které vyrostlo s rodiči, kteří neustále bojují své bitvy a neustále se na něco vymlouvají. Je to velmi špatný příklad a je to škodlivé pro týmovou kulturu a pro úspěch dítěte.

6) Vždy buďte pozitivní

Nedávný průzkum ukázal, že jednou z věcí, které se děti hrající v žákovském a dorosteneckém hokeji obávají nejvíce, je cesta domů. Je to strach z kritiky a dětem opravdu ubližuje. Táta hokejisty, z výše zmiňovaného příběhu, byl vždycky opravdu pozitivní a myslím, že to byl důvod, proč jeho syn zvládl těžké roky v dorosteneckém hokeji. Neustále byl sice shazován kvůli své velikosti, ale jeho táta vždycky říkal: „Netrap se tím. Vyrosteš. Prostě to ber jako zábavu.“ Existuje ale spousta dětí, jejichž rodiče na ně ječí a netrvá dlouho a hokej vzdají.

Snad každý z vás, kdo někdy sportoval, jistě nejvíce nesnášel situaci, kdy jste udělali nějakou chybu ve hře a trenér vás poslal zpátky na lavičku a vyčinil vám. To ho vážně podle vašich svěšených ramen nenapadlo, že jsem si velmi dobře vědomi své chyby? Co je dobrého na tom zdůrazňovat to, co je zřejmé a pak si ještě kopnout do někoho, kdo už leží na zemi? Komu to prospěje?

Pozitivním ukázkovým případem může být například trenér Steven Carter. Když jeho svěřenec poprvé v sezóně udělal na ledě hloupou chybu, bruslil hned zpátky na lavičku a myslel si, že ho čeká výbuch výčitek. To, co se potom stalo, byl však nejvíce povznášející zážitek jeho hokejové kariéry. Carter mu dal ruku na rameno, naklonil se k jeho uchu a řekl:

„V klidu, chlapče. Teď se vrať zpátky na led a naprav to.“ Svěřenec se vrátil zpátky s hlavou vztyčenou, plný sebevědomí a rozhodnutý odměnit svého trenéra za jeho důvěru.

7) Je to běh na dlouhou trať

Většina dětí, které hrají hokej, sní o NHL. Pro rodiče je skvělé podporovat své děti a dělat všechno, co jen můžete, abyste jim pomohli a vedli je po této cestě. Důležité ale je uvědomit si, že cesta k dosažení tohoto snu je během na dlouhou trať, není to závod. Pokud nastanou těžké časy, když je vašemu dítěti 10, 11 nebo 12 let, je důležité si pamatovat, že je to všechno o rozvoji a zlepšování se a nic není dané. Existuje mnoho příběhů o dětech, které se vydali na tuto dlouhou cestu za dosažením cíle. Vždy na to myslete, hlavně pokud se na obzoru objeví dešťové mraky.

8) Dejte si odstup

Jako rodič je váš první instinkt chránit a bránit. Pokud cítíte, že bylo vašemu dítěti ublíženo, nebo že je nějaká situace nespravedlivá, chtěli byste se ohnat a potrestat ty, kdo se opovážili ublížit vašemu dítěti. Je to přirozený instinkt. S tímto na mysli je důležité si vždy dát odstup a snažit se získat lepší náhled na věci. Musíte si uvědomit, že vaše činy budou mít následky a tyto následky ovlivní vás, vaše dítě i ostatní. V roce 2000 se nechal Thomas Junta (vygooglujte si ho, je to smutný a tragický příběh) unést svými rodičovskými emocemi během jedné situace v dorosteneckém hokeji a za své činy pak pykal 8 let ve vězení. Vše vzniklo z typické situace, která se děje na hokejovém stadionu po celém světě každý den.

Když jsem se byl podívat na hokejových zápasech malých dětí. Vzal jsem s sebou i svojí maličkou dceru, protože miluje sledovat rolbu na ledě. Během hry jsem slyšel všechny nadávky, co jich je, směrované na hráče, trenéry, ostatní rodiče a rozhodčí. Některé z těchto křiklounů jsem poznal z novinových inzerátů jako realitní makléře a pojistitele. Opravdu si tihle lidé myslí, že bych šel a koupil si od nich dům nebo u nich uzavřel pojistku? Zajímalo by mě, co by si tito lidé pomysleli sami o sobě, kdyby se viděli na videu.

Jednání a chování má své následky. Předtím, než ztratíte svůj klid, ustupte o krok dozadu a podívejte se na věci v jiné perspektivě.

9) Všímejte si znamení

Ne všichni, kdo začali s hokejem, ho chtějí hrát navždy. Dokonce i děti, které jsou nejlepšími hráči z týmu, a hrají na nejvyšší úrovni, se mohou začít zajímat o něco jiného nebo zájem o hokej ztratit. Na tom není nic špatného. Děti často zkoušejí různé věci během dětství, než se rozhodnou, co je opravdu zajímá. Abyste se na to naladili, dávejte dobrý pozor na řeč jejich těla a jemné náznaky, protože velmi často se děti bojí říct svým rodičům, že chtějí dělat něco jiného ze strachu, že rodiče zklamou.

10) Vzdělávejte se

Pokud to vaše dítko s hraním v NHL myslí vážně a vy jste ochotní vydat obrovské množství peněz a poskytnou morální oporu, vzdělávejte se, jak je to jen možné, o hokeji a o různých stupních pokroku. Nemusíte být odborníci a psychologové, ale pokud se bude vzdělávat v rámci komplexního přístupu SPORTHACKINGU a budete mít přehled ve stravě sportovce, v regeneraci, správném spánku, účincích technologií na vývoj dítěte a bude se i navíc zajímat o mentální nastavení, tak neskutečně prospějete nejen vašemu dítěti, ale i sobě. A můžou to být malé věci, kterými změníte a nastartujete úspěch v budoucnu u vašeho potomka.

Určitě Vám za to jednou poděkují, i když nebudou vrcholovými sportovci.

Pokud vás toto téma zajímá, odebírejte můj Newsletter a nebo sledujte akce Sporthacking Institutu, které mají komplexní a vzdělávací charakter na výše zmíněná témata. Například ZDE.